Byla u nás Evička a říkala, co čte. Knížku o slepé Francouzce, německém vojákovi a kouzelném kamenu. Říkala jsem si - nic pro mě, ani název jsem nevěděla. "Bo Evička čte po polski". Střih.
Návštěva u kamarádky, na stole knížka, z které je prý nadšená. Kouknu na přebal a ejhle- slepá holka, voják a kámen. Tak víc znamení už nedostanu. Vyhodila jsem z batohu flašku pití a půjčila si knížku. Trochu jsem za Vyškovem litovala, protože byla žízeň, ale ta knížka za to stála.
Za mě byl nejlepší táta, co se krásně choval v hrozné době...
Žádné komentáře:
Okomentovat