Tak čtu horor. Slovensky. A má to svoje kouzlo. Například ošarpaný kostol
robkať svoju prácičku
pútnik zo starých čias
dobiedzali s úškrnmi
drbli na hrbu
nerozumel ani trt
od rozrušenia preglgol
No ty zdi teda bílý nebudou. Ale zase z nich na mě vykukuje moje dětství.Táta vidí rudě i po těch 45ti letech, když si vzpomene, jak se jim tam místní "umělec" vyřádil. A můj dvacetiletý synovec tvrdí, že si to pamatuje :-). Asi takové prazážitky.
Knížka, kterou mám ráda. Vracím se k ní, když není veselo.
Citát z časopisu Sociální péče, který taky pomáhá: "Abych se mohla bez zbytečných výčitek účastnit péče o umírajícího člověka, musím mít zcela jasno v tom, že umírání není moje vina, že nemoc ani stáří není moje vina, že život lidí na téhle planetě začíná bez mé zásluhy a končí bez mé zodpovědnosti."