sada30: října 2017

pondělí 23. října 2017

Za kulturou

JMÉNO

konverzační komedie
Vincent je čtyřicátník v nejlepší formě, úspěšný, a tedy i šťastný makléř s nemovitostmi; šťastný o to víc, že očekává narození prvního potomka. Zrovna se dostavil na opulentní večeři, kterou ve svém bytě pořádá jeho mladší sestra Elisabeth a jeho švagr Pierre, profesor literatury. Malou rodinnou sešlost doplňuje Vincentův kamarád od školky Claude, nyní pozounista symfonického orchestru a jen zdánlivě přiboudlý chlapík, kterého však všichni zúčastnění pokládají bezmála za člena rodiny (a jak se vposled ukáže, ono „bezmála“ není zcela na místě). Ještě se čeká na Annu, Vincentovu těhotnou partnerku, která vždy a všude chodí pozdě. K ukrácení chvíle poslouží radostný bombový útok na Vincenta v podobě otázek stran jeho otcovství. Bližní zejména zajímá, jak se Vincentův prvorozený bude jmenovat. Tak a tak, nebo tak a tak? Tipují, dohadují se, navrhují. Po soustředěném nátlaku Vincent z hecu řekne, že dá svému synovi jméno Adolphe. A jeho odpověď v podobě dobrého, leč poťouchlého šprýmu vyvolá vpravdě melu, chaos, ba hysterickou atmosféru (vždyť jméno Adolf i dnes, ruku na srdce, prvoplánově a tedy předsudečně spojujeme se zrůdnou osobou Hitlera); napětí nezmírní ani příchod těhotné Anny, naopak. Výměna názorů eskaluje, překvapení stíhá překvapení, už nejde o jméno pro dítě: z rodinných skříní vypadávají rozliční kostlivci a praní špinavého prádla doprovázejí zpovědi upřímné, až to bolí. Přátelská slezina se stává noční můrou všech zúčastněných.
Vtipná, krutá, dojemná i chytrá hra o mužích, ženách a jejich vztazích je z rodu rychlopalných konverzaček; stojí na brilantních dialozích a vychází z faktu, že s příbuznými, partnery a přáteli je to jako s knihami: mít je doma ještě neznamená mít je přečtené. Matthieu Delaporte a Alexandre de La Patellière tvoří autorský tandem od roku 1991. Prosadili se především na filmovém poli – jako scenáristé a režiséři. Le Prénom (Jméno) byla jejich první divadelní hra. S halasným úspěchem byla inscenována v Paříži roku 2010; od té doby potěšila diváky v šestnácti dalších zemích. Městské divadlo Brno ji uvede v české premiéře.