Po 30ti letech. To snad někdo blbě spočítal. Spousta legrace, povídání a tak. Někdo se změnil, někoho nezměnilo nic. Ani postavení, peníze, starosti - naštěstí... Konstantou pro mě zůstává kamarádka, která měla vždycky pouzdro v absolutním pořádku a i teď byla jediná, kdo měl propisku. Ona taky byla jediná, kdo měl do půlnoci ode všech podepsanou fotku. A každému udělala z rubu puntíky odkud pokud se může podepsat...No je z ní paní učitelka.
A tohle jsou taky naši spolužáci. Ale nebylo moc rozumné, chtít po nich zahrát "chráň si chráň" a "céčka".
Ráno jsem se manželovi zdála nějaká šedá a pomačkaná. A co čekal? Že budu jako broskvička? Po tahu do čtyř do rána? Ve svém věku?
Žádné komentáře:
Okomentovat